dodatek1
Zjevení Panny Marie (2)
Sedmý obraz
Ukazoval, jak by vypadala Země, kdyby se lidé obrátili a žili podle Boží Vůle: Země byla ozářená Sluncem, pokrývala ji svěží zeleň a množství krásných květin (údolí i hory, hlubiny i výšiny). Všude bylo vidět radost, soulad a mír. Nad Zemí zářilo zjevení Neposkvrněného početí se skvostným růžencem v ruce a s pravou rukou napřaženou jakoby k ochraně národů…náhle oblohu proťal blesk, nebe se rozestoupilo a nad místem, kde předtím stála Panna Maria, se zjevil velký zářivý trojúhelník. Uprostřed něho stál v nekonečné majestátnosti Pán Ježíš. Byl oblečený do dlouhého bílého roucha, přes pravé rameno k levému boku měl přehozený červený plášť. Levou rukou objímal úzkoramenný kříž. Vycházela z Něho nesmírná velebnost. Na prsou mu zářilo Srdce, ze kterého vyšlehly tři paprsky. Dva letěly do stran, třetí zasáhl mě a já spadl na tvář, jako by mě nějaká úžasná síla srazila k zemi. Ještě jsem zaslechl silný hlas zvonu – bylo poledne – a potom jsem ztratil vědomí…Když jsem vzal růženec do ruky, stala se mi divná věc: najednou jsem uměl prosit slavný růženec…
Zamyšlení (2)
Bůh vychází člověku vstříc, ale část cesty musíme urazit sami
Svátost smíření, zpověď, je pro mnohé katolíky pramenem potěšení a duchovní posily od milosrdného Boha. Jsou ale také lidé, kteří jsou zpovědí poněkud zklamáni. Říkají totiž něco takového: „Tolikrát jsem se už zpovídal ze skoro stejných hříchů, a přece jsem se nezlepšil, jsem stejný jako dřív. Asi ta svátost nepůsobí.“
Působí, to určitě ano, jenže tito zklamaní lidé vkládali do této svátosti přehnaná očekávání. Pokud si totiž někdo myslí, že díky zpovědi zmizí jako mávnutím kouzelného proutku navždy všechny potíže, pokušení, hříchy a neřesti, tak stoprocentně zklamán bude. Skrze svátost smíření Bůh odpouští člověku hříchy, obnovuje stav lásky a přátelství, jaký mezi nimi vládl před hříchem, posiluje a podněcuje člověka k opravě života, k větší lásce a dobrotě…Dalo by se obrazně říct, že Bůh vychází člověku vstříc dál než na polovinu cesty, velmi blízko k člověku, ale zbývající kousíček cesty musí urazit člověk sám…Ovšem zproštění viny je jedno, a následky hříchů a okolnosti, které k němu vedly, jsou něco jiného…To, člověk, kající se hříšník, je musí – samozřejmě s velikou Boží pomocí – odstranit, překonat, změnit.
Nejdřív, vezmeme-li to chronologicky, okolnosti, které ke hříchu vedly…To kající se hříšník, pokud má opravdu upřímnou vůli se zlepšit, …provést analýzu svého života, odhalit okolnosti, které ho k pádu vedly anebo ten pád urychlily, a pak se těm okolnostem důsledně vyhýbat. Pak jsou zde následky hříchu. Jsou vnitřní a vnější. Vnitřní anebo duchovní důsledky mají podobu jakési náklonnosti k hříchu neboli snadnosti jeho páchání…poškozuje to jeho duchovní síly a schopnosti, poškozuje to jeho touhu po dobrém. Tyto vnitřní škody jen tak rychle nemizí, ještě delší dobu po obrácení, … se projevuje jako nechuť ke konání dobra, neschopnost rychlého odporu pokušení apod. Nezbývá nic jiného než to, že člověk s vědomím své slabosti a nemoci duše, kterou sám svým chováním způsobil, zatne zuby a bude vytrvale a usilovně pracovat, aby se těchto slabin během času s Boží pomocí zbavil. Může to být opravdu úmorná práce, ale posílený prosbou a svátostmi to člověk určitě zvládne. Jen se nesmí vzdát. Zpočátku to bude velmi obtížné, ale za nějakou dobu se dostaví úspěch v podobě snadného konání dobra, lehkosti v prosbách, záliby v dobrých skutcích.
Ještě jsou…vnější důsledky hříchu…může se stát, že kající se člověk bude ještě dlouho konfrontován se svou minulostí…může se dokonce vyskytnout i rezignace…
Samozřejmě ne všechny výše popsané jevy se vztahují ve stejné míře na každého člověka. V jednom případě bude něčeho více, v jiném méně. Každopádně každý, ale to opravdu každý, kdo jde ke zpovědi a chce maximálně využít její milosti, musí počítat s tím, že se touto svátostí něco uzavírá (a sice kapitola jeho viny a hříchu), ale i něco otevírá – období boje za obnovení opravdově kvalitního křesťanského života.
(V tomto boji nejsme osamocení, Bůh nám pomáhá svátostmi , zejména eucharistií, ale naše práce, naše intelektuální a všechny jiné dobré schopnosti musíme nasadit s … úsilím. Je nezbytné, aby si to každý, kdo se snaží vést kvalitní…život, uvědomil. To, co jsme svým špatným chováním zkazili, …zase svým dobrým a dlouhodobým jednáním opravit.
Z: Apoštol Božího milosrdenství, 3/2010, P. Bogdan Pelc, Th. Dr., Vídeň, str.13-15, upraveno.
Okolnosti v našem hospodářském a duchovním životě, které překážejí kultuře
Kdyby se poměry vyvíjely tak, že by skromný a trvalý blahobyt byl údělem stále širších vrstev, byla by z toho kultura měla mnohem větší prospěch než ze všech materiálních vymožeností, které jsou v jejím jménu tolik vychvalovány. Ty sice činí lidstvo jako takové méně závislým na přírodě, než bylo dříve, zároveň však zmenšují počet lidí vskutku existenčně nezávislých. Z mistra řemeslníka se zavedením stroje stává tovární dělník. Samostatného obchodníka stále častěji nahrazuje zaměstnanec, protože v složitém moderním provozu se mohou uplatnit jen kapitálově silné podniky. Také společenské kruhy, jimž zůstalo větší nebo menší jmění či provozují více nebo méně samostatnou činnost, jsou následkem nejistoty, panující v celém moderním hospodářském systému, stále silněji vtahovány do existenčního boje.
Z. Albert Schweitzer, Zastánce kritického myšlení a úcty k životu, Vyšehrad, str.235.
Prosba
Pane Ježíši Kriste, dej nám hlouběji pochopit význam Tvých slov: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma.Ale nad vodami vznášel se Duch Boží… Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod! Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý. …nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš! A stalo se tak…souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré.
(Pane Ježíši, sv. Jáchyme, sv. Josefe, sv. Anno, sv. Alžběto a Panno Maria, všichni svatí a světice(všechny svaté bytosti, všechna svatá jsoucna, všechny svaté skutečnosti), dejte, ať v nás stále zní a doznívají také právě prožité Vánoce, provázejte nás stále, vlastně ať každý náš den je i takovým svátkem…a přijímáme vás do srdce...i do celé bytosti...)
Zjevení P. Marie (3)
Častým návštěvníkem Turzovky byl akademický malíř Stanislav Alfons Bardoděj. Narodil se 1. září 1902 ve Fryštáku-Lukovečku.Byl to muž velice dobrodružné povahy, vandroval po Francii, Rakousku, Itálii a Švédsku a proslul zejména nádhernými zahradnickými výtvory, věnci a vázami, a také poutavými obrazy.
Do svého deníku si 15. srpna 1964 zapsal, že když se společně s dalšími poutníky na hoře Živčák dohadovali, kde se přesně nachází místo zjevení Panny Marie, přišla k nim po chvíli žena oblečená v tmavých šatech.Zeptala se jich, jestli opravdu chtějí to místo vidět, a pak je vyzvala, aby ji následovali. Asi po padesáti krocích zmizela a malíř a jeho přátelé se dívali směrem, kde se ztratila. Na vršek hory padlo podivné ticho a les najednou zmizel v bledě-modré mlze, ze které za úžasu všech vystoupila Panna Maria. Působila dojmem, že je lehká jako vánek, a připomínala Pannu Marii z Lurd. Poutníci zůstali jako přikovaní, neschopní čehokoli. Postupně se setmělo a zjevení po několika minutách skončilo. Proběhlo beze slov, v naprostém tichu (jako jemný, tichý hlas). Poutníci se rozešli a malíř se s nimi už nikdy víc neviděl.
Alfons Bardoděj se vrátil domů a vyprávěl, co se mu přihodilo. Téměř nikdo mu nevěřil, a proto po čase rezignoval, aby se vyhnul zbytečným nepříjemnostem. To trvalo jen do chvíle, kdy se mu v živém snu zjevil Ježíš Kristus v zástěře, ze které rozséval zrno. Malíř jasně viděl, že zrno padalo přímo na horu. Ježíš se na chvíli zastavil, usmál se, obešel horu a pokračoval dál na východ.
Malíř si to vyložil jako jasné znamení, že nemá dál mlčet. Na Turzovku jel ještě mnohokrát a měl i další mystické zážitky. Některá ze svých vidění zachytil na malířské plátno.
Ve stáří nalezl útulek v jistém pražském klášteře, kde jako laický mnich prováděl zahradnické práce. Tam také 24. března 1978 zemřel. Pohřben je na Olšanských hřbitovech.
Z rozhovoru s Matúšem Lašutem: Ale vy jste nepodváděl. Roky jste strávil při vyšetřování, nabízeli vám hodně peněz, abyste všechno zapřel. Ale vy jste nelhal.
M. L. : Promiňte, ale jak bych Jí to mohl udělat?
Zjevení Matky Boží v Turzovce, zkráceno, upraveno.
Zamyšlení (3)
Antropologický pohled na různost pohlaví
V židovsko-křesťanském světě se v této oblasti objevuje řada nových podnětů. Navzdory nejrůznějším náboženským konceptům, jež jsou ženě nepřátelské, se tu zavádí rovná hodnota ženy s mužem - žena je obrazem Božím stejně jako muž. Ještě v ráji, tedy před hříšným pádem, dostávají Adam a Eva pokyn výslovně dostát tomuto předobrazu plozením a rozením. Starý zákon hovoří zcela nepředpojatě o pohlavní lásce a vztahu k Bohu – nejzářivějším příkladem je Píseň písní, kde je třeba chápat uchvácení milenců jednoho druhým jako Boží touhu po jeho tvorstvu. V neposlední řadě: vtělení Boží je novým počátkem a novou výzvou – jak mohl Bůh vůbec přijmout tělo v jeho pohlavnosti?
Ježíšova praxe
V posledku rozhodující je často citovaný a skutečně rovný Ježíšův přístup k „druhému“, v představě tehdejší doby méněcennému pohlaví. I v těch příbězích , kde se hovoří o pochybené sexualitě, jako např. ve scéně s cizoložnicí, se ženou u Jakubovy studně a jejích pěti milencích, s Marií Magdalenou „posedlou démony“, nereaguje Ježíš ani moralisticky ani dobově. Na všech ženách požaduje, aby se především otevřely Božímu království, vůči němuž je všechno ostatní druhořadé.
Tento přímý, hluboce (a vysoce) pomáhající pohled byl v dějinách skutečně zcela přehlušen. I zde byla snižována jak sexualita, tak žena, aniž by to nutně bylo vždycky řečeno. O to více je třeba dnes obnovit toto původní pojetí tváří v tvář jednostrannosti kulturních dějin. Vyjádřila bych to takto: jde o mé vlastní vtělení. Totéž platí o sexualitě: pohlaví není něco mimo mne – co mohu „prodat“, co může partner zneužít nebo využít – ale jsem muž, jsem žena. To není nic akademického, to rozhoduje o mém vlastním sebehodnocení.
Protože všechno to, co jsme dostali a co jsme, není prostě neutrální, ale je to proniknuto, utvořeno naší vlastní ženskostí, naším vlastním mužstvím - byla by nesmírná škoda nechat tento aspekt zvěcnit. Ke zralé osobě patří propojení všech jejích prvků do jednoho celku. Osamostatní-li se sexualita, přechází, tak jako všechny pudy, na rovinu pouhého puzení. Není-li však takto potlačována, může patřit – spojena s celkem a okřídlena – k nejsilnějším hybatelům živého sebeuskutečňování.
Být osobou znamená: unést napětí lásky, která se v sexualitě projevuje a směřuje nad ni někam dál. Být osobou znamená: plurál (všech možných partnerů*) vyjádřit* v singulár (jen ty*). Píseň písní užívá pro lásku dvou slov: původní hovoří o dodim, což znamená mazlení, laskání, něžnosti, atmosféru obecně pudovou. Ve čtvrté kapitole nahrazuje řeč Písma toto slovo slovem ahaba, které míní lásku plnou bolestné rozhodnosti, jednoznačné hledání jediného. Dodim je plurál, ahaba je singulár: teprve zde se láska stává vážnou, rozhodující pro život, okřídlenou. Simone Weilová nazvala toto první slovo „řečí tržiště“, to druhé „řečí svatební komnaty“.
Sexualita, dobere-li se svého vrcholu, znamená extázi:opuštění vlastních hranic, přelet. Odtud pochází také stará představa, že láska a smrt patří k téže propasti. A pro tuto extázi je rozhodující, slaví-li se jako vlastní požitek (s libovolně zaměnitelným partnerem), nebo se dává druhému, druhé, v plnosti vůle a citu.
Extáze pohlavnosti je však něčím vyjímečným. K lásce patří něco víc než její krásná, okřídlená stránka: jejím všedním dnem je spíše normální soužití, s obvyklými zkušenostmi, nesrovnalostmi, spory a novým vzájemným objevováním? Manželství se otevírá ve stálém hledání přátelství mezi pohlavností a každodenním životem. Host v domě, klidná jednota v jemné jinakosti utrpení lásky může být tisíckrát lepší než nešťastné manželství, v němž zbylo jen utrpení a jež je neplodné, ale přesto jsou milostná dobrodružství jen rozptýleným potěšením na břehu ve srovnání s velkou plavbou, která nekončí stářím, ba mnohdy ani smrtí.“ V těchto větách Ernsta Blocha (Princip naděje III) je vyjádřena pravda o skutečném soužití. Vždy k sobě patří extáze a normální život, dobrodružství a věrnost. Láska zahrnuje celého člověka.
*:
Z: týdeník Monitor, 25.10. 2009, Falkowitz, profesorka filosofie, Drážďany, zkráceno, upraveno.
Kdyby život na Zemi neexistoval, bylo by zřejmě snadné dokázat, že existovat nemůže; jenomže my jsme, a to je také místo, odkud začneme naše úvahy: existujeme. Při pohledu na naši planetu z hloubi vesmíru bychom si (možná) uvědomili nepravděpodobnost a nesamozřejmost života: biosféra, prostor obývaný živými bytostmi, jej jen tenounká blána na povrchu Země. Směrem dolů jde nejhlubší moře do asi 11 kilometrů, směrem vzhůru najdeme
drobné organismy ještě asi do 10 km nad zemí, celkem 20 kilometrů života. Kdybychom Zemi zmenšili na velikost jablka, biosféra by byla mnohem tenčí než jablečná slupka. Takže čas nula: velký třesk. V krátkém sledu po velkém třesku vznikají čtyři základní síly: nejdříve gravitace, potom silná jaderná interakce a na závěr slabá jaderná interakce a elektromagnetická síla. První miliarda let: vznikají první galaxie. Asi po třech miliardách let vzniká galaxie, kterou mnohem později nazveme Mléčná dráha. Po 10 miliardách let vzniká sluneční soustava a v ní planeta Země. Možná, že vlivem slunce a záření z kosmu – v atmosféře je velmi málo kyslíku nebo žádný, neexistuje tedy ani ochranná ozonová vrstva – se z jednoduchých látek jako je voda, oxid uhličitý nebo amoniak, tvoří jednoduché organické látky, aminokyseliny a snad i další. Z doby před 3,5 miliardy let mám první zkamenělinu, jednoduchou prokaryontní buňku, zřejmě někdy v této době organismy vynalézají a začínají používat fotosyntézu a po další miliardě let se v pozemské atmosféře začne kumulovat kyslík. Během velmi krátkých 40 milionů let vznikají předchůdci všech současných kmenů živočichů (kambrická exploze). Začínají druhohory, během nich dochází k velkému rozšíření dinosaurů, kteří ovládnou zemi. Létající plazi budou vládnout vzduchu a vzniknou i plazi obývající oceány, z říše rostlin vládnou druhohorám jehličnany. Z dinosaurů vznikají první ptáci, na začátku druhohor se objevují první savci. Někdy před 7 miliony let opustila jedna skupina tvorů podobným opicím pralesy a adaptovala se k životu na savaně. Před 70 000 lety tito tvorové ryli v jižní Africe do kamene, možná pro ozdobu. Možná, že tehdy , a možná, že mnohem a mnohem dřív jeden z nich zaklonil hlavu a poprvé se podíval na hvězdy. Někdy před 35 000 lety začali nějací tvorové malovat po stěnách jeskyní. Před 10 tisíci lety se šťastně podařilo nadvakrát zkřížit stepní trávy, vznikla pšenice, s ní možná první pole a první pevné domy. My všichni jsme potomky těchto tvorů.
Člověk je mnohem více než shluk atomů.
Každý fyzikální zákon nebo biologický objev tak můžeme chápat jako nový díl skládanky našeho ohromného vesmírného puzzle a s trochou básnické fantazie si můžeme představit, že tak, jak nám díly skládanky přibývají, z výsledného obrazu se nám začíná rýsovat tvář Boží.
Z: Tančící skály – o vývoji života na Zemi, o člověku a o Bohu, Marek Orko Vácha, Cesta, upraveno a zkráceno.
Prosba
Pane Ježíši Kriste, daruj nám pochopení Tvých slov: Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny! A stalo se tak.Země vydala zeleň, rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré.Byl večer a bylo jitro, den třetí.
I řekl Bůh: Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí. A stalo se tak. Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne , a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré. Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.
I řekl Bůh: Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci* létejte nad zemí pod nebeskou klenbou! I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré. A Bůh jim požehnal: Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi. Byl večer a bylo jitro, den pátý.
I řekl Bůh: Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře! A stalo se tak. Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.
I řekl Bůh: Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.
*: Není tu míněno (jen) ptactvo, nýbrž i protějšky mořských netvorů. Tito létavci jsou schopni také přenášet a vyzrazovat tajemství. (Neboť nebeské ptactvo roznese ten hlas, okřídlenec vyzradí každé slovo.)
Místo, na kterém stojíš, je posvátná (svatá) půda, posvátné území, posvátná Země..
Ať zažíváme smysl také následujícího období pro každý den, pro každou chvíli našeho života.
A na závěr si Tě přeji silně poprosit v soustředění se na následující slova: Ať žijeme s Tebou v obecenství, ve společenství, v pravdě, v harmonii podle Tebe, Tvé Vůle.
Zjevení Panny Marie (4)
Proste tuto prosbu: Odevzdávám Ti celou svoji minulost a vkládám do Tebe celou svojí budoucnost. Děkuji ti za dnešek (přítomnost), který mi dáváš. Raduji se, raduji se, protože jsi stále se mnou a nikdy jsi mne neopustil ( i když se mi něco třeba zdálo).
Prosím Tě, dej mi pochopit tuhle prosbu.A tak vaše srdce zaplaví radost každý den.
Chci vás poprosit, abyste si položili tyto otázky: Proč sem moje matka přišla? Proč mi dává poselství-poslání? Proč jsem tu? Co jste sem přišli vidět? Co jste přišli poslouchat? Přála jsem si (ve stavu neulpívání), abyste si přišli vyslechnout slova pokoje, aby vy sami jste se stali pokojem. Jen jedno jediné srdce bylo pro vás probodnuté, jen jeden jediný vás stvořil. Vy všichni jste jeden jediný obraz Boha. Přeji si, abyste byli lidé plní štěstí a lásky, lidé plní Boha. Zůstávám při každém z vás, abyste pochopili cenu věčného života.
Tak jsem si přála, aby vás to probudilo ze sna (bezduché) prázdnoty. Pro tuhle dobu potřebujete obrácení. Zůstávám na této hoře přítomná. (Přijďte ke mně.) Začněte uvažovat nad mými poselstvími. Zůstaňte ve mně, v mém srdci pro tuto dobu. Zůstaňte úplně svobodní pro Boha.
Čekám na vás v nebi.
Tohle moje zjevení je tu poslední. Děkuji všem za to, co jste pro mne učinili.
Drahé děti! Příroda se probouzí a na stromech je vidět první poupata, která přinesou překrásný květ a plod. Přeji si, abyste i vy, dítka, pracovaly na svém obrácení a abyste byly těmi, kteří svědčí svým životem, aby váš příklad byl pro druhé znamením a podnětem k obrácení. Já jsem s vámi a před svým Synem Ježíšem se přimlouvám za vaše obrácení. Děkuji vám, že jste přijaly moji výzvu.
Proto shromažďuji vás, kteří jste ochotní mi otevřít své srdce, kteří jste ochotní být apoštoly, apoštolkami mé lásky, abyste mi pomohli, abyste žijíc Boží lásku byli příkladem těm, kteří ji neznají. V tom ať vám dají sílu půst a prosba, a já vám žehnám mateřským požehnáním ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.
Prosba vás přivede k jednotě v Boží rodině. Děkuji vám.
Panna Maria k nám vztáhla ruce a řekla:
"Otevřte mi svá srdce, dejte mi své trápení. Matka vám pomůže".
"Otevřte mi svá srdce, dejte mi své trápení. Matka vám pomůže".
Zvu vás, aby tento zvláštní čas přípravy byl časem prosby, pokání a obrácení. Děti moje, potřebujete Boha. Nemůžete jít vpřed bez mého Syna. Až to pochopíte a přijmete, uskuteční se, co vám bylo slíbeno. Boží království se zrodí ve vašich srdcích skrze Ducha Svatého. K tomu vás vedu. Děkuji vám.
Drahé děti, dnes vám žehnám zvláštním způsobem a prosím, abyste se vrátily na pravou cestu k mému Synovi, vašemu Spasiteli a Vykupiteli, tomu, který vám dal život věčný.
Drahé děti! Když se na vás dívám, srdce se mi svírá bolestí. Kam jste se to vydaly, děti moje! Což jste tolik zapadly do hříchu, že se neumíte zastavit? Hříchem se omlouváte a podle něj žijete. Klekněte pod kříž a podívejte se na mého Syna. On přemohl hřích a zemřel, abyste vy, děti moje, žily. Dopusťte, abych vám pomohla, abyste nezemřely, ale žijte s mým Synem navždy. Děkuji!
Drahé děti! Dnes vás mateřským srdcem vyzývám, abyste se naučily odpouštět, úplně a bezpodmínečně. Trpíte nespravedlnosti, zrady a pronásledování, ale tím jste Bohu bližší a milejší. Děti moje, proste o dar lásky (alespoň touto myšlenkou). Jenom láska všechno odpouští, jako můj Syn odpouští. Jeho následujte. Já jsem mezi vámi a prosím, abyste, až přijdete před svého Otce, mohli říci: „Tady jsem Otče, Tvého Syna jsem následoval, lásku jsem měl a srdcem jsem odpouštěl, protože jsem v Tvůj soud (a Tvé Milosrdenství) věřil a v Tebe doufal. Děkuji vám!
"Drahé děti! Já vás volám, protože vás potřebuji. Potřebuji srdce ochotná k nesmírné lásce. Srdce nezatížená (bezduchou) prázdnotou. Srdce, která jsou ochotná milovat, jako miloval můj Syn, která jsou ochotná se obětovat, jako se můj Syn obětoval. Potřebuji vás, abyste šli se mnou, odpusťte sobě, odpusťte druhým a darujte se mému Synu. Klanějte se i za ty, kteří Ho nepoznali, kteří Ho nemilují. Proto vás potřebuji, proto vás volám. Děkuji vám."
Drahé děti! Moje láska žádá vaši úplnou a bezpodmínečnou lásku, která vás nenechá stejné, ale bude vás měnit a učit důvěře v mého Syna. Děti moje, svojí láskou vás já zachraňuji a dělám vás pravými svědky dobroty mého Syna. Proto, děti moje, nebojte se dosvědčovat lásku ve jménu mého Syna. Děkuji vám.
Z: internet, výběr ze stránek ke zjevení P. Marie v Litmanové (Slovensko, blízko hranic s Polskem) a Medžugorje, (v Hercegovině 25 km od Mostaru) upraveno a doplněno.
Zamyšlení (4)
Kdyby život na Zemi neexistoval, bylo by zřejmě snadné dokázat, že existovat nemůže; jenomže my jsme, a to je také místo, odkud začneme naše úvahy: existujeme. Při pohledu na naši planetu z hloubi vesmíru bychom si (možná) uvědomili nepravděpodobnost a nesamozřejmost života: biosféra, prostor obývaný živými bytostmi, je jen tenounká blána na povrchu Země. Směrem dolů jde nejhlubší moře do asi 11 kilometrů, směrem vzhůru najdeme
drobné organismy ještě asi do 10 km nad zemí, celkem 20 kilometrů života. Kdybychom Zemi zmenšili na velikost jablka, biosféra by byla mnohem tenčí než jablečná slupka. Takže čas nula: velký třesk. V krátkém sledu po velkém třesku vznikají čtyři základní síly: nejdříve gravitace, potom silná jaderná interakce a na závěr slabá jaderná interakce a elektromagnetická síla. První miliarda let: vznikají první galaxie. Asi po třech miliardách let vzniká galaxie, kterou mnohem později nazveme Mléčná dráha. Po 10 miliardách let vzniká sluneční soustava a v ní planeta Země. Možná, že vlivem slunce a záření z kosmu – v atmosféře je velmi málo kyslíku nebo žádný, neexistuje tedy ani ochranná ozonová vrstva – se z jednoduchých látek jako je voda, oxid uhličitý nebo amoniak, tvoří jednoduché organické látky, aminokyseliny a snad i další. Z doby před 3,5 miliardy let mám první zkamenělinu, jednoduchou prokaryontní buňku, zřejmě někdy v této době organismy vynalézají a začínají používat fotosyntézu a po další miliardě let se v pozemské atmosféře začne kumulovat kyslík. Během velmi krátkých 40 milionů let vznikají předchůdci všech současných kmenů živočichů (kambrická exploze). Začínají druhohory, během nich dochází k velkému rozšíření dinosaurů, kteří ovládnou zemi. Létající plazi budou vládnout vzduchu a vzniknou i plazi obývající oceány, z říše rostlin vládnou druhohorám jehličnany. Z dinosaurů vznikají první ptáci, na začátku druhohor se objevují první savci. Někdy před 7 miliony let opustila jedna skupina tvorů podobným opicím pralesy a adaptovala se k životu na savaně. Před 70 000 lety tito tvorové ryli v jižní Africe do kamene, možná pro ozdobu. Možná, že tehdy , a možná, že mnohem a mnohem dřív jeden z nich zaklonil hlavu a poprvé se podíval na hvězdy. Někdy před 35 000 lety začali nějací tvorové malovat po stěnách jeskyní. Před 10 tisíci lety se šťastně podařilo nadvakrát zkřížit stepní trávy, vznikla pšenice, s ní možná první pole a první pevné domy. My všichni jsme potomky těchto tvorů.
Člověk je mnohem více než shluk atomů.
Každý fyzikální zákon nebo biologický objev tak můžeme chápat jako nový díl skládanky našeho ohromného vesmírného puzzle a s trochou básnické fantazie si můžeme představit, že tak, jak nám díly skládanky přibývají, z výsledného obrazu se nám začíná rýsovat tvář Boží.
Z: Tančící skály – o vývoji života na Zemi, o člověku a o Bohu, Marek Orko Vácha, Cesta, upraveno a zkráceno.
Ježíš položen Marii do klína (Bohumil Pavlok)
Pod křížem jenom na chvíli
Ježíše Marii do klína složili.
Polibkem dotkla se bezkrevných lící,
Laskala tělo vychládající
Chviličku, jenom na chvíli.
Jak mohla by myslet pouze na Syna,
Když ví, že téměř v každé vteřině
Se snímání z kříže znovu začíná,
Ach, deset milionů dětí rok co rok
Umírá hladem matkám…na klíně.
Ty Paní z Lurd, Fatimy, La Saletty,
Když dětem nerozboříš Ráj (Taj) vytvořený květy,
Neopouštěj ty ubohé, mučené, zneužívané,
Ať jako na tvář Tvého Syna i na ně
Slza Tvé lítosti a milosrdenství skane!
Zastavení třinácté (František Daniel Merth)
Klín Matky. Dítě je mrtvé
Buď věřit opaku
Anebo také ukončit vše
Gabriel tenkrát vysvětloval. Teď ale staň se je zcela bez
znaků
Průsvitnost. Všechno je vzato do výše
Omývání. (Hle perla klade šat)
Balzám. (Ve vůni cesty králů)
A plátna. (Přízi na křídlech včel tkadlena tká)
Slunce se stíny nejvěrnějších je plné modrava
Zpívají ptáci o hnízdech
Nebe dnešní den podává
Že trvalý je ve všech příštích dnech
Bolest už beze stop
Povstává Matka a hledí k nám
Je přece doma u nás. (Úzkosti) A vítězná pro svoji
Velkou moc
Přichází. A čeká. Aby s námi zůstala!
Z: Maria Panno, Matko Slova, Panna Maria v poezii českých básníků nové doby, Matice cyrilometodějská, Olomouc 2005,doplněno.
Prosba
Ó, Ježíši, víme, že Ty jsi byl milosrdný a že jsi za nás dal své Srdce. To je korunováno korunou z trní a našimi hříchy. Ó, víme, že i dnešního dne nás prosíš, abychom nezbloudili. Ježíši, vzpomeň na nás, když zhřešíme. Dej nám podle svého Srdce, abychom se všichni milovali. Ať ustane nenávist mezi lidmi. Projev svoji lásku. My Tě všichni milujeme, a přejeme si, abys nás svým pastýřským srdcem uchránil před hříchem. Vejdi do každého srdce, Ježíši! Klepej, klepej na naše srdce. Buď trpělivý a neúnavný. My jsme ještě uzavření, protože jsme ještě nepochopili Tvoji lásku. Klepej vytrvale a dej, ó, dobrý Ježíši, ať Ti otevřeme srdce alespoň, když si připomeneme Tvoje muka, která jsi snášel za nás. Amen.
Ó, přečisté Srdce Mariino, přeplněné dobrotou, projev svoji lásku k nám. Plamen Tvého Srdce, Maria, kéž sestoupí na všechny lidi. My Tě bezmezně milujeme. Vtiskni do našeho srdce pravou lásku, ať po Tobě toužíme. Ó, Maria, dobrotivá a pokorná srdcem, vzpomeň na nás, když zhřešíme. Ty víš, že všichni lidé zhřešili. Ó, dej, ať se skrze Tvé přečisté a mateřské Srdce uzdravíme z každé nemoci (i) duchovní. Dej, ať vždy můžeme vidět dobrotu Tvého mateřského Srdce a ať se skrze plamen tvého Srdce obrátíme. Amen.
„Svatá Maria, Matko Boží (Matko Bohočlověka), pros za nás.
Pros za nás všechny, Matko.
Pros za lidstvo,
které trpí bídou a nespravedlností,
násilím a nenávistí, terorem a válkou.
Pomoz nám kontemplovat svatým růžencem tajemství Toho,
který je náš Mír,
abychom se tak všichni (lidé) cítili zavázáni ke zvláštním službám míru.
Shlížej se zvláštní pozorností a přízní (také) na zem, ve které se narodil Ježíš,
zem (a země), kterou(é) jste společně milovali, a která(é) je(jsou) dnes nadále sužována(y).
Pros za nás, Matko (Panno) naděje!
Daruj nám mírem naplněné dny,
bdi nad našimi cestami.
Učiň, ať uvidíme (Tebe i) Tvého Syna v plnosti radosti v nebi, Amen.“
Pros za lidstvo,
které trpí bídou a nespravedlností,
násilím a nenávistí, terorem a válkou.
Pomoz nám kontemplovat svatým růžencem tajemství Toho,
který je náš Mír,
abychom se tak všichni (lidé) cítili zavázáni ke zvláštním službám míru.
Shlížej se zvláštní pozorností a přízní (také) na zem, ve které se narodil Ježíš,
zem (a země), kterou(é) jste společně milovali, a která(é) je(jsou) dnes nadále sužována(y).
Pros za nás, Matko (Panno) naděje!
Daruj nám mírem naplněné dny,
bdi nad našimi cestami.
Učiň, ať uvidíme (Tebe i) Tvého Syna v plnosti radosti v nebi, Amen.“
A na závěr se soustředím na následující slova: Mír, mír, nic než mír. Je třeba, aby došlo ke smíření a odpuštění, tam, kde je to potřeba, aby se lidé smířili s Bohem i mezi sebou (vlastně i se všemi svatými bytostmi, svatými jsoucny, svatými skutečnostmi). Je potřeba, aby si lidé odpustili i sami sobě. Je třeba věřit v Boha a důvěřovat Bohu, prosit a činit pokání, litovat svých selhání a obracet se k Bohu.
Bůh zajásá nad tebou od radosti, obnoví tě ve své lásce, výskat bude od plesání.Nikdo není pro mne důležitější jako ty.
O skutcích lásky Tvé (milosrdenství Tvého), Pane, budu zpívat navěky! *
Zásvětné prosby, hlavní poselství P. Marie a střelná prosba, prosba Jana Pavla II. k Panně Marii 8. 12. 2002, upraveno-doplněno.
*Pozn. Pro milovníky a milovnice latiny: Misericordias (Amor, Libertas, Caritas) Domini in aeternum cantabo!
Zjevení P. Marie (5)
Zjevení anděla v roce 1916
Vyprávěla jsem už ve spise o Haycintě, jak jsme hledaly chráněné místo na svahu, jak jsme tam obědvaly a modlily se a jak jsme potom zpozorovaly kus dál nad stromy směrem k východu světlo bělejší než sníh, v podobě průhledného mladíka, zářivější než krystal prozářený slunečním světlem. Čím více se přibližoval, tím lépe jsme rozpoznávali jeho rysy. Byly jsme velice překvapeny a téměř u vytržení. Nepromluvily jsme ani slovo.
Když k nám přišel, řekl:“ Nebojte se, jsem anděl míru! Modlete se se mnou!“ Poklekl a sklonil čelo k zemi. Vedeny nadpřirozeným hnutím jsme udělaly totéž a opakovaly slova, která jsme ho slyšely mluvit: „Můj Bože, věřím v Tebe, klaním se Ti, doufám v Tebe a miluji Tě. Prosím za odpuštění pro ty, kdo v Tebe nevěří, kteří se Ti neklanějí, kteří v Tebe nedoufají a nemilují Tě." * Když jsme to třikrát opakovaly vstal a řekl: „Tak se modlete. Ježíšovo a Mariino Srdce vyslyší vaše prosby.“ A pak zmizel. …
Hodiny poledního odpočinku jsme trávili ve stínu stromů, které obklopovaly, už vícekrát zmíněnou, studnu. Najednou jsme viděly před sebou téhož anděla.
„Co děláte? Proste! Hodně proste! Ježíšovo a Mariino srdce mají s vámi plány milosrdenství. Přinášejte Pánu Bohu neustále prosby a oběti.“
„Jak máme přinášet oběti?“ –zeptala jsem se.
„Za všechno, co můžete, přinášejte oběť jako pokání za hříchy, které Boha urážejí a jako prosbu za obrácení hříšníků. Dosáhnete tak míru pro vaši vlast.Já jsem anděl strážný, anděl Portugalska. Především přijímejte pokorně utrpení, které na vás Pán sešle.“
Třetí zjevení, se muselo udát začátkem října, nebo ke konci září, protože jsme o polední přestávce už nechodili domů.
Jak jsem vám vypravovala, ve svém dopise o Hyacintě, šli jsme od Pregueira (to je malý olivový háj, který patří mým rodičům), k Loca de Cobeco, kolem svahu u Aljustrelu a CasaVelha. Tam jsme se pomodlili růženec a modlitbu, kterou nás naučil anděl při prvním zjevení. A tam se anděl zjevil potřetí; v ruce držel kalich a nad ním hostii, z níž padaly do kalicha kapky krve. Nechal kalich s hostií vznášet se ve vzduchu, poklekl na zem a třikrát opakoval modlitbu: „Nejsvětější Trojice, Otče, Synu a Duchu svatý, hluboce se vám klaním a obětuji vám drahocenné tělo a krev, duši a božství Pána Ježíše Krista, přítomného ve všech svatostáncích světa, na usmíření za hříchy, urážky, rouhání a lhostejnosti, kterými je urážen. A pro nekonečné zásluhy jeho Nejsvětějšího srdce a Neposkvrněného Srdce Mariina, vás prosím, za obrácení ubohých hříšníků.“* Potom vstal, vzal znovu kalich a hostii, hostii dal mně a obsah kalicha dal vypít Hyacintě a Františkovi se slovy: „Přijměte tělo a pijte krev Ježíše Krista, který je nevděčnými lidmi těžce urážen. Čiňte pokání za jejich hříchy a utěšujte Boha.“ Potom si znova klekl na zem a opakoval s námi třikrát modlitbu: „Nejsvětější Trojice…“* Pak zmizel.
Zjevením anděla a jeho zvěstováním byly děti pomalu připravovány na zjevení svaté Panny Marie na jejich budoucí velké povolání.
Modlitby * se můžeme modlit i my, tyto modlitby pocházejí přímo z nebe,mimo to obsahují přímá Boží přání. Anděl nám dokonce sděluje o co Bohu v širším slova smyslu jde a co máme činit; často se modlit a přinášet oběti na usmíření Boha za hříchy, kterými je urážen a obracet hříšníky na cestu spásy.
Anděl podal dětem hostii a obsah kalicha se slovy: „ Vezměte tělo a pijte krev Pána Ježíše Krista, což představuje svaté přijímání při mši svaté.“ Tím anděl potvrzuje, že hostie a obsah kalicha představuje tělo a krev Pána.
Květen červen
*Vlastně: Můj Bože/Bohočlověče, věřím v Tebe a důvěřuji v Tebe, klaním se Ti, doufám v Tebe a miluji Tě...
Prosím za odpuštění a smír a harmonii... pro ty bytosti, které v Tebe ...nevěřily, nedůvěřovaly, nevěří, nedůvěřují,nebudou věřit(?), důvěřovat(?),
kteří se Ti neklaněly, neklaní,nebudou klanět(?),
kteří v Tebe nedoufaly,nedoufají,nebudou doufat(?),
a nemilovaly,nemilují Tě,nebudou Tě milovat(?).
Z: internet, upraveno.
Znám křišťálovou studánku,
Kde nejhlubší je les,
Tam roste tmavé kapradí
A vůkol rudý vřes.
Tam ptáci, laně chodí pít
Pod javorový kmen.
Ti ptáci za dne bílého,
Ty laně v noci jen.
Zamyšlení (5)
Immaculata
(František Dohnal)
A čekal, v květnou běl
Až krůpěj z nebe skane
A v taji lidských těl
Kdos Velký z lůna vstane,
Ten dávných věků sen,
Před věky přislíben
Z leknínu lůna vstane.
Pak vzplál ten velký den…
Tajemný Velký přišel…
Vtělil se věků sen:
Z leknínu lůna vyšel…
Však bílý čistý klín
Nezžehnul žádný stín:
Z čistého čistý vyšel…
Můj bílý zázraku
Můj květe nad vodami
Nad nocí přízraků
Ty svítíš stále tmami
Jak bílé luny jas,
Jak démant bájných krás,
Můj květe nad vodami…
Litanie k matce Ježíšově
Eva Lopourová
Královno jasnozření
sníh ze srdce je odházený
Aby se znova narodilo
Do jiskření mrazu
Oroduj za nás
Královno úlů a včel
Královno bělostných vzkazů
Královno shledání
po dlouhém odloučení
Ty před níž zoufalství prchá
jak temno před čelem svítání
Královno ovčáků a stád
Modlitbo pastýřů
Královno očekávání
Jsi úsměvem na tvářích
zapomenutých v šeru
Královno útěchy a povzbuzení
Oroduj za nás
Matko těch
Kdo matek pozbyli
Sestro všem kdo
navždy dětmi jsou
Ty ženo nehledaná
ženo nechtěná
neboť nechválíš
rozumnost a opatrnost naši
s níž zdráháme se přijmout
odevzdanost tvou
oroduj za nás
Chceme být opakování
doslova a úplně
jen pro doufání
že každá duše
je někde prvorozeně
věrně obtisknuta
jako polibek úst
přes sklo
po němž nezůstane víc
než sražená pára
horkého vydechnutí a mizející obrys rtů
putujících do věčnosti
Sedliny úzkosti
rozpouštíš v chorálovém mlčení
radost dávno zemřelých
žije vklenutá
do žebroví
velkého neohrabaného
miláčka
a něžnost dopadá
na chvějivé tělo Oltáře
jako roj šedomodrých pírek
vypadaných ze sna
o konci dlouhých cest
s Tebou
Otevírají se s křídly
a zavírají s křížem…
Znamení kříže nebude
Jen znamením Domu Tvého
ale rozporu mezi rameny
která nebesa i zemi prorůstají
Věčný Jeruzalém
I věčná smrt…
Mezi smetištěm
A svatostánkem
Mě objala Tvá paže
Už musím odejít
Tou jablkovou závratí
V jejíchž
Dozrávajících šťávách
Umírá listopad
Hle podívej
Tam na tom vršku
Včerejší půlměsíc
dorostl dnes
Mou touhou po pomeranči
Znamení milosti
V krajině venkovských rozhlasů
V krajině minisukní vlajících
Po hřbitovech
A smutných jen pro znesvěcující pohled
Kolemjdoucích
V krajině
Kde žena rodí
Nezralý půlměsíc
s detailem smrti
vtisknutým jizvami červánků
do nebe bezvěrectví
do nebe strachu
z černých babek tradice
když mše přijímá tě
ve svůj klín
Ach má Matko
S ruměncem ve tváři
ač všude
při bledosti svící
tvé líci klanějí se
Jen kdyby splývala
roucha tvá
Kolem těla mého
Do tebe obléci se
Tebe mít jako štít
Která oblékáš se
Do tužeb Kristových
Nad semknutými rty
Stmívá se prosba…
Májová
Jiří Kuběna
Zdrávas Maria
Matko milosrdenství
Hyacinte ctnosti
Pomněnko pokory
Vidím Tě opět vystavenu
Naši
V bleděmodrém rouše
Okny probleskují májové větve bříz
Korouhve se chvějí
Ticho jde hřbitovem
Lidé se fotografují
Tváří se velmi vesele
Nedělní oběd jim voní na cestu
Zdrávas Maria
Šedivé ulice se rozsvítily
Vily rozkvetly
A forsythie Ta královna jara Dští žlutými pohledy skrz
laťky plotů
Dnes je neděle májová
Dnes je neděle
Je den Sedmý
Květen červen
( Z: Maria Panno, Matko Slova, Panna Maria v poezii českých básníků nové doby, Matice cyrilometodějská, Olomouc 2005,doplněno, upraveno.)
Jan
Prosba
Svatá Panno Maria Růžencová (i) Nanebevzatá, pros za nás.
Ať prožíváme květen zasvěcený Tobě, Maria i následující měsíce všem svatým… andělům, zvláště všem svatým andělům strážným, ať také jim pomůžeme a také oni zase nám.
Zasvěcujeme se tímto Tobě a Tvému srdci, Maria i Ježíši Kristu a Jeho srdci (*:vlastně i všem svatým bytostem, všem svatým jsoucnům, všem svatým skutečnostem i jejich srdcím). Daruj mír, pokoj.
A rozjímám následující slova: A poutník do Lurd má svůj Pramen, nad kterým Panna vyřkla Amen!
…a přijímáme vás* do celé ..bytosti. A prosíme…i za ty, kteří(ré) ho ..nepoznali/nemilují.
* .
