Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přepíši text (viz www.textuzitecnyipronevericizde.estranky.cz   )    ?

Obrázky?

 

*přijímání     chleba i vína pro věřící(ho), chléb i víno     ve     svatostánku.

*v zmíněném nesouladu dělali nepravosti a klamali   těm realitám/svátostem/     *, které jsou pravé     .  

*     jsou skutečnost(i), kterou(é) zapřeli, kterou(ými) pohrdli, kterou(é) odmítli.

Proto byli sečteni, zváženi a rozděleni MENE     Mene     Tekel          Upharcin.* 

*a     * a plnost*.

 

nekonečný počet spermií a vajíček, 

prosím, aby se neopakoval středověk, totalitní      ,

Pozn.   ...dívka jak Venuše..

...jako z vody a zvuku zrozená, dívko...šatů, Tvé vlasy...svit slunce, hvězd a i měsíce..

eskymácký příběh:
 
Jak vznikla Venuše
                V jedné eskymácké osadě žil starý muž. Byl to strašlivý mrzout a neruda, kterému se nikdo nikdy ničím nezavděčil. Pořád se jen štětil a hartusil, a tak se mu každý raději zdaleka vyhnul. Jaký div, že zůstal po celý život sám – žádná žena netoužila žít pod jednou střechou s hašteřivcem, který se nikdy nezasměje a věčně se jen zlobí a hádá. A tenhle starý morous a kakabus měl zvlášť spadeno na děti. Když si někde nablízku hrály, hned je okřikoval a nejednou na ně poštval i svého psa. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Mějme pak dětem za zlé, že ani ony neměly zlostného staříka rády a oplácely mu stejně.
                Stařík vzal jednou harpunu a šel ulovit tuleně. Vysekal v ledu otvor a čekal. Zpozorovaly ho děti, stáhly se blíž a začaly hlasitě dovádět mezi ledovými krami. Dědek čeká a čeká, až zašplouchá voda v otvoru a na vzduch vystrčí hlavu tuleň, aby ho mohl harpunovat. Tuleň připlul několikrát k díře v ledu, ale jakmile zaslechl křik dětí, zmizel rychle v hlubině. Staříka to dopálilo, popadl harpunu a rozběhl se za dětmi. Když je odehnal a vrátil se na své místo, přiběhly děti zpátky a začaly povykovat znovu. A tu starý vyskočil, zdvihl ruce do výšky a vykřikl:   „Zlý duchu, uvězni ty darebáky v ledu, ať je od nich pokoj!“
                A stalo se. Ledové kry se s rachotem srazily k sobě a po dětech ani památka. Snad poprvé v životě se stařík spokojeně zasmál a šel zvesela domů.
                Děti zatím marně bušily do ledových stěn, které se najednou kolem nich zavřely. Nikde ani škvírka, kudy by se mohly protáhnout ven. Plakaly, naříkaly, křičely, ale nadarmo, nikdo je nemohl slyšet, protože jejich hlasy nepronikly tlustým ledem.
„Umřeme tu hladem,“ řekl jeden hoch.
„Nebo zimou,“ mínil druhý.
 „Nebo obojím,“ řekl třetí.
Vtom vykřikla jedna dívka: „Podívejte tamhle! Vidím nebe!“
 Všichni zdvihli hlavu a uviděli nad sebou kousek oblohy.
 „Vyšplhám se nahoru,“ řekl nejstarší chlapec, „ protáhnu se ven a přivedu pomoc.“
Stoupl si ostatním na ramena a drápal se vzhůru. Sotva však povylezl kousek, smekl se dolů. Stěny byly příkré a hladké, ruce po nich klouzaly a křehly. Zkoušel to ze všech stran, ale když už se zdálo, že se mu to podaří, zase sjel zpátky. Děti se schoulily k sobě a přemýšlely, co počít. Čas utíkal, ale nic je nenapadlo.
                V osadě mezitím vypukla po dětech sháňka. Jedna matka se ptala druhé, hledaly, volaly, muži vyšli do okolí, rozběhli se po zamrzlém moři, ale kde nic tu nic.
Děti v ledovém vězení začal kromě zimy sužovat i hlad. Bušily zoufale pěstmi do ledových stěn a potom se daly znovu do pláče.
„Pláč nám nepomůže,“ řekl nejstarší hoch. „Mám nápad.“
 „Pověz,“ naléhaly děti.
„Zkusme volat Dobrého ducha. Třeba nás uslyší a pomůže.“
O Dobrém duchu děti slyšely od rodičů. Má sídlo kdesi na moři a leckterému člověku už pomohl, když se ocitl v nouzi. A tak začaly děti volat“:
„Dobrý duchu, pomoz nám! „Dobrý duchu, vysvoboď nás! Dobrý duchu, zachraň nás!“
A tu se ozval praskot, jako když se za silných mrazů trhá ledový krunýř. V jeskyni se naráz rozsvětlilo. Světlo bylo tak oslnivé, že děti na chvíli oslepilo. Když otevřely oči, viděly, že se ledové stěny rozestoupily a že mají cestu domů volnou. S jásotem běžely zpátky k osadě. A co potom té radosti doma!
Když děti vyprávěly, že byly celou tu dobu uvězněné v ledové jeskyni, kroutil nad tím kdekdo hlavou. Jak se tam jen mohly dostat, divili se lidé. Děti nevěděly. Vyprávěly jen o zlostném staříkovi, který nedaleko líčil na tuleně.
A tu se kdosi dovtípil. „Poslyšte,“ řekl, „v tom musel mít prsty ten starý morous, nikdo jiný.“
„Pravda,“ volali lidé, „to byl určitě on. Pojďme na něho.“ A už se hnali k dědkovu obydlí. Tomu blýskl v ruce nůž, ten popadl kámen nebo klacek.
Stařík uslyšel křik a vyhlédl ven. Když uviděl rozlícený dav, pochopil, že je zle, a dal se na útěk. Ale kampak se svýma starýma nohama. Brzy mu došel dech, zastavil se a začal úpěnlivě volat vstříc blížícím se lidem: Lidičky, mějte slitování!“ Potom zmlkl a jen tiše stál a čekal.
Vtom se před ním objevil Dobrý duch. „Starče,“ řekl mu, „byl jsi zlý a nesnášenlivý. Dosud jsi lidem jen ubližoval a žádný trest není pro tebe dost velký. Ale od této chvíle budeš lidem užitečně a pokorně sloužit. Abys odčinil svou vinu, budeš věčně takhle stát a svítit.
Sotva to Dobrý duch dopověděl, stařec se proměnil v hvězdu.
Hvězda se oslnivě rozsvítila a počala zvolna stoupat vzhůru k nebi. Vystoupila vysoko na oblohu a tam zůstala stát. Od té chvíle tam tiše a nehybně stojí a svítí.
Eskymáčtí lovci, když se vracejí z dlouhých loveckých výprav, řídí podle ní svá psí spřežení po dalekých nedozírných bílých pláních a své kajaky bezpečně na širém moři. Svítí jim na cestu, aby nezabloudili a bezpečně se vrátili do svých domovů.
A ta velká hvězda s jasným třpytem, kterou je někdy vidět i za bílého dne, to je Venuše. Také se jí říká denice nebo jitřenka.

(Příběhy z iglú)

Pozn.

 

Tobě, moje milovaná
 
 

 

Rezonance | Duchovno
Tobě, moje milovaná, nesen inspirací, daruji myšlenky ve své mysli, abys je svázala do vytříbeného gobelínu pro duši.
Tobě, moje milovaná, daruji, nesen inspirací, veškerou touhu po hlubokém sjednocení se vším dobrým, co existuje, abys ji políbila a nechala z ní vyrůst nezměrný smyslný deštný prales.
Tobě, moje milovaná, daruji, nesen inspirací, své úsilí po dokonalosti, aby ses jej dotkla svýma nohama a učinila z něj létající koberec, jenž Tě donese kamkoli.
Tobě, moje milovaná, daruji, nesen inspirací, své pocity vděčnosti vůči JEDNOMU, který Tě stvořil, abys je svým úsměvem vyslala do světa v podobě stále nového příslibu štěstí.
Tobě, moje milovaná, daruji, nesen inspirací, svůj obdiv vůči všem zázrakům, jež Tvá smyslná krása slibuje statečnému milenci, abys tento obdiv přijala do svého srdce a vyzařovala jej v podobě nekonečného soucitu, ježzachrání svět.
Tobě, moje milovaná, daruji, nesen inspirací, svou víru v lepší svět, aby ses nad ní nevinně pousmála a použila ji jako své líčidlo.
Tobě, moje milovaná, daruji, nesen inspirací, své největší plány, aby sis je s vážností prohlédla a poté je sladila s barvami svých šatů.
Tobě, moje milovaná, daruji, nesen inspirací, měsíc na nebi, abys z něj učinila dokonalý úsměv a zavěsila jej na své dveře.
Tobě, moje milovaná, daruji, nesen inspirací, své nejžhavější sny plné vášně, aby ses oděla do jejich přitažlivosti a začala mě líbat.
Tobě, moje milovaná, daruji, nesen inspirací, veškeré své vědění, abys nad tím vším učinila otazník, udělala z něj směšný vtip a z celého srdce se mu zasmála.
Tobě, moje milovaná, daruji, nesen inspirací, všechny své činy, abys je vzala a upekla z nich ten nejchutnější moučník.
Tobě, moje milovaná, daruji, nesen inspirací, své nejvyšší ideály, abys je zachytila ve svém srdci a poprosila za jejich uskutečnění.
Tobě, moje milovaná, daruji, nesen inspirací, slunce letního dne, abys jej, má Lásko, vnořila do svých vlhkých úst a vložila ho do svého pupíku.
Tobě, moje milovaná, daruji, nesen inspirací, svou virilní mužskou sílu, abys ji vášnivě skryla do tajemství všech tajemství a zjevila mi pravou dimenzi vědomí.
Tobě, moje milovaná, daruji, nesen inspirací, svůj život v blaženosti a harmonii, abys, plna milosti, z něj učinila náhrdelník, jenž bude spočívat na Tvé hrudi, naplněn esencí života.
Tobě, moje milovaná, daruji, nesen inspirací, své nejmilejší vzpomínky, abys je rozsypala po své posteli, spala na nich a snila o světech dokonalosti a moudrosti.
Tobě, moje milovaná, daruji, nesen inspirací, svůj skálopevný optimismus, abys jej přijala s tajuplným úsměvem a zašeptala„Děkuji, obdivuji ho“!
Tobě, moje milovaná, daruji, nesen inspirací, svůj čas, abys jej vášnivě zahalila a ozdobila jím ložnici svého extatického sjednocení.
Tobě, moje milovaná, daruji, nesen inspirací, svou lásku, abys ji vzala a milovala jí celý svět.
Díky Tvé zářící ženskosti, jež zesiluje mé smysly, je mi umožněno dávat inspiraci.
Díky Tvé dokonalé oblosti, skrze niž se stvořitel naučil nakreslit první dokonalý kruh, je mi umožněno dávat inspiraci.
Díky přítomnosti nádherného tajemství, jež začíná tím, že dýcháš zevnitř ven a zahříváš se, je mi umožněno dávat inspiraci.
Díky Tvým snům o moudrosti, jež moudrost snů vnášejí do světa a z noci činí přátelské místo, je mi umožněno dávat inspiraci.
Díky Tvým jemným, avšak silným rukám, jež dokážou nést břemeno těžkého úkolu, ale také květinu, již jsi dostala od tajného milence, je mi umožněno dávat inspiraci.
Díky Tvému hravému a šťastnému pohledu, jenž zrcadlí nepřítomnost starostí u všech Božích dětí a připomíná mi, že i já jsem jedním z nich, je mi umožněno dávat inspiraci.
Díky Tvé neustále se obnovující panenskosti, jež do tohoto omezeného světa vnáší víru v dokonalost, je mi umožněno dávat inspiraci.
Díky úžasnému odhalení, že Ty jsi lidská a přece Ti leží celý vesmír u nohou, je mi umožněno dávat inspiraci.
Díky tisíci Tvých jmen, z nichž každé popisuje Tvoji dokonalost, je mi umožněno dávat inspiraci.
Díky Tvé vážnosti v těch nejneuvěřitelnějších aspektechživota a Tvé uvolněnosti v jiných*, jež by obvykle byly považovány za vážné, je mi umožněno dávat inspiraci.
Díky Tvé příkladné pokoře, jež Ti umožňuje přijímat omezení, která Ti ukládám, aniž bys mne zastrašovala svojí nekonečností, je mi umožněno dávat inspiraci.
Díky Tvé plné oddanosti v aktu lásky, je mi umožněno dávat inspiraci.
Moje milovaná, skrze Tebe se učím rozjímat nad nádherou všech Božských kvalit a hodnot, aniž bych se omezoval na některou konkrétní kvalitu či hodnotu.
Moje milovaná, skrze Tebe se učím pozorovat diamantovou povahu osvíceného ducha, jenž se skrývá ve stále se proměňujících stavech naší pozemské existence.
Moje milovaná, skrze Tebe se učím vidět totožnost ... a ... ve všech Tvých fascinujících hrách s iluzorní skládankou.
Moje milovaná, skrze Tebe se učím, že radost a blaženost jsou pouze ..dvěma hypostázemi ducha, které neustále vyjevuješ.
Moje milovaná, skrze Tebe se učím rozpoznat extázi v projevech některých omezených stavů, v nichž si Ty stále pohráváš.
Moje milovaná, skrze Tebe se učím mít odvahu žádat od života místo, jejž jsem obdržel Božským právem.
Moje milovaná, skrze Tebe se učím jít cestou přímou, neboťnení žádné jiné cesty, i když nám něco chce namluvit něco jiného.
Moje milovaná, skrze Tebe se učím pohybovat se stále radostněji a bez zábran, tak že ponechávám řeku života, aby si tekla svou cestou, a všímám si pouze radostí lásky.
Moje milovaná, skrze Tebe se učím zůstávat pevný a přímý uprostřed těch nejintenzivnějších požitků a vášní a pozorně si všímat všech jednotlivostí.
Moje milovaná, skrze Tebe se učím a skrze učení se stávám milencem, jehož si zasloužíš.
Moje milovaná, skrze Tebe se učím milovat.
Tobě, má lásko, říkám
miluji Tě!
» 7 komentářů
1komentářpppp
Středa, 21. září 2011vložil(a) Magda
Tak tohle je nádherné...
2komentář
Čtvrtek, 22. září 2011vložil(a) Hanka
Jedním slovem krása...děkuji za jedinečný zdroj inspirace, jak prostřednictvím slov opravdově a skutečně vyjádřit lásku milované bytosti.
3komentář
Pondělí, 10. říjen 2011vložil(a) Helena
Je to překrásné. Rozplakalo mě to. Autor vše překrásně vystihl...
4komentář
Pondělí, 19. prosinec 2011vložil(a) monika
mooc krásné, děkuji:-)
5komentář
Sobota, 21. leden 2012vložil(a) Maruška
jeah ...
6"bez komentáře...."
Čtvrtek, 9. únor 2012vložil(a) Romana
....bez komentáře.....
Snad jen...včera jsem ukončila vzta, o kterém jsem doufala....
7"Kdo jen...."
Pátek, 10. únor 2012vložil(a) Mayha
...mohl podnitit tak uzasnou inspiraci jez probudila v cloveku tak krasny projev....ctu jiz po nekolikate s odstupem dnu i tydnu s stale me pohlcuje hloubka jeho citu....krasne...moc krasne....
 
*...bytosti ...z pohádek...a vesmíru/ů ...pěny/pěn...*
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář